René Voleský 

Z mého pohledu tento florbal byl velice rychlostní, ale já už jsem na takové zápasy zvyklý a  vždy se tomu tempu přizpůsobím. Na systém Tatranu jsem si hned zvykl a nedělal mi nějak velký problém se ho naučit. Hráli jsme proti Švédským týmům a jejich herní styl je velmi kvalitní hlavně ve střelbě a skills. V naší kategorii nebyl žádný špatný tým, proti všem to bylo náročné - profesionální úroveň. 

Do týmu jsem zapadl v podstatě rychle, ani jsem to tak nečekal. S kluky máme už krásné společné zážitky. Gól jsem si bohužel na turnaji nedal, ale mám 3 krásné asistence. Myslim si, že tento turnaj se mi povedl. Ne bodově, ale herně.

Když jsem přijel do města Uppsala, tak mi byla velká zima, protože tam bylo hodně pod nulou a na to doma prostě nemáme. Aspoň jsem si užil 50 cm sněhu, když v Česku žádný není.

Určitě všechny zajímá, kam směřuju dál, upřímně mám jasno... Až nastane ten správný čas, tak bych rád do Tatranu přestoupil. Dřív jsem jezdil na Tatran dvakrát za měsíc. Teď budu jezdit na tréninky trochu častěji. 

Josef Rous

Turnaj se mi velice líbil, jelikož to byla pro mě velká nostalgie zase hrát s mým nejlepším kamarádem. Hrozně se mi to líbilo, jak jsme spolupracovali jako tým, pomáhali jsme začlenit nové kluky jako například Reného.

Z herní stránky to bylo 6 neskutečně těžkých zápasů, jelikož jsme hráli v profi sekci, kde byli ti nejlepší z nejlepších. První přátelský zápas se vyvedl dobře, porazili jsme Storvertu ročník 08, ale to se potom nedá říct o zápasech ve skupině. Tam jsme nehráli, jak jsme chtěli a odrazilo se to na výsledcích. Ale nechtěli jsme to tak nechat, takže jsme v Play-off B zabrali a přineslo to své ovoce. Nejtěžší zápas byl proti Pelicans, které jsme měli i ve skupině a tento tým se poté dostal do finále.

Pro mě jako brankáře to bylo dost těžké, Švédové mají styl, který je pro golmany těžký. Ale přesně tyhle momenty jsou pro mě ty nejcennější zkušenosti, díky kterým se mohu posouvat a být lepší.

Radim Sedlák

V Praze už jsem někdy trénoval, byl jsem s nimi na 2 zápasech a všechny jsme vyhráli. 

V týmu mladších žáků Tatranu jsem nebyl jediný "nováček". Byli tam kluci z Lovosic, do týmu jsem zapadl v pohodě. Přestože jsem šel do týmu jako úplně do neznáma, tak jsem to zvládl. 

Můj nejlepší zážitek jsou asi nájezdy  v posledním zápase, jelikož jsem tam proměnil a týmu pomohl. Ale i mimo tyto nájezdy jsem scoroval. 

Když jsme hráli proti hodně lepším týmům, tak to byl nezvyk, jelikož u nás jsme všichni konkurence schopných, museli jsme přizpůsobit rychlou hru a hlídání si hráčů.